Šťastná rajčata, spokojený zahradník
Kdo nikdy nezkusil pěstovat rajčata, jako by snad ani nebyl. Jsme národ jejich milovníků, a když se kohokoliv zeptáte na 3 nejoblíbenější druhy zeleniny, rajčata obsadí první, nejhůř druhou příčku.
Výhodou rajčat je, že je zvládne pěstovat úplně každý. Sice na první pohled vypadají jako náročné fiflenky, ale když splníte pár základních podmínek, budete sklízet koše úrody a ještě zbude na rozdávání.
1. Rajčata milují střechy a stříšky
Jestli tahle zelenina něco z duše nenávidí, je to voda na listech a vlhko v záhybech. Proto je skvělé zalévat ji vždy ke kořenům (vivat samozavlažovací truhlíky) a držet pokud možno mimo rosu a déšť. Zahradníci, kteří pěstují rajčata pod střechou (třeba převisem střechy domu nebo terasy), si tento způsob pochvalují především proto, že tak oddálí nástup plísně o jeden až dva měsíce. A to už je na úrodě setsakramentsky znát.
2. Vody není nikdy dost
Samozřejmě je rozdíl, jestli pěstujete tyčkové obří odrůdy nebo mini balkonová rajčátka. Takže napsat exaktně, kolik vody jim dopřát, není dost dobře možné. V průměru se ale hovoří o tom, že tyčková rajčata vypijí 5 litrů vody za 3 dny. A to je řadí mezi skutečné žíznivce. Zalévání rajčat je ale tak trochu alchymie. Sice potřebují vody hodně, když je jí ale moc, navíc nárazově, mají plody tendenci praskat a když je zaléváte příliš často a shora, zvyknou si na přísun vláhy a tvoří kořenový bal jen těsně pod povrchem půdy. Pak stačí jeden silnější vítr a keříček se vyvrátí.
Jak je správně zalévat? Ideálně každé 3 dny a ke každé rostlině nalít půl velké konve vody. Při pěstování v obřích samozavlažovacích truhlících Berberis UNO, DUO nebo TRIO může být tempo zalévání o něco pomalejší, nezřídka stačí frekvence 10 - 14 dnů. Samozřejmě záleží na podmínkách: počasí, umístění truhlíků, velikosti rostlin… Jestli patříte mezi ty, co nad spotřebou vody na zálivku přemýšlejí víc do hloubky, mohly by u vás získat samozavlažovací truhlíky pár dalších bodů k dobu. Vyvinuli jsme je totiž tak, aby se voda ze zásobníku neodpařovala. Kondenzuje na dně vložky se substrátem a díky promyšlenému systému otvorů a prohlubní opět stéká na dno. Ani kapka tak nepřijde nazmar.
Samozavlažovací velkoobjemový truhlík Berberis je z dílny mladých českých designerů, studia WRKS. V nabídce ve 3 velikostních variantách Uno, Duo, Trio. Manipulace je snadná - všechny varianty truhlíku jsou opatřeny kolečky. Zalévání je bezstarostné – Berberis má velkou zásobárnu vody s hladinoměrem.
3. Bez živin budete mít chudáčky
Každá plodová zelenina potřebuje hodně živin, proto ji označujeme jako zeleninu první trati. Rajčata nejsou výjimkou a rozhodně se nespokojí s málem. Klidně jim můžete hned na začátku sezóny dopřát substrát promíchaný s vyzrálým kompostem, přidat granulovaný hnůj nebo slepičince a vedle nešlápnete ani výživným koktejlem v podobě žížalího čaje nebo výluhem z Bohashi. Nejvíc živin potřebují hned po přesazení na finální stanoviště a jakmile začnou nasazovat plody.
Bytový vermikompostér je kompaktní a najde své místo i v malém bytě. Není nijak cítit a je pěkný na pohled, proto může být jak přímo v kuchyni, tak v pokoji či předsíni.
4. Zálistky, výhony, košatění… Čert aby se v tom vyznal
Pozor, teď trochu přituhne. Zatímco divoká, keříčková nebo balkonová rajčata můžete nechat růst podle libosti, velká šťavnatá rajská jablíčka z tyčkových keřů si budete muset zasloužit. Základem je nenechat je příliš rozkošatět. Pak by sice keře byly na pohled bohaté, ale plodů by měly výrazně méně, než když je jednou týdně obejdete a prsty vylámete zálistky, říká se jim i výhony. Najdete je v paždí listů a čím menší je vylomíte, tím lépe pro rostlinu. Způsobíte jí tím menší ránu a logicky snížíte riziko, že se ránou do stonku dostane nějaká choroba.
Všechny tyčkové odrůdy je potřeba vyvazovat. K tyčce, jak jinak. V záhoně se vám snadno vyvrátí, v samozavlažovacím truhlíku ne. Velkoobjemové Berberisy jsme totiž vybavili praktickým otvorem na tyčku, kterou je potřeba zapíchnout před tím, než do něj nasypete substrát. I v tom nejsilnějším větru pak bude držet jak přibitá (a rajče s ní). Že jste na tyčku zapomněli a v truhlíku už si lebedí sazenice? Nevadí, klidně použijte jednu z našich novinek, oporu Berberis, kterou jednoduše postavíte na truhlík (nebo záhon, když na to přijde) a rajčata se budou mít hned o co opřít.
5. Největší postrach zahradníků: plíseň bramborová
Nechali jsme si ji až na konec, abychom ji zbytečně nepřivolali. Plíseň bramborová je totiž opravdovým strašákem, který většinou velmi razantně ukončí rajčatovou sezónu. Úplně předejít se jí nedá, jakmile na konci léta začne chladnější a deštivější počasí, většinou skolí i ta nejodolnější rajčata. Dá se ale alespoň trochu oddálit:
- Pěstujte rajčata odolná proti plísni, sázkou na jistotu jsou hybridní odrůdy s označením F1, mezi nehybridními hledejte rané odrůdy jako jsou Matina nebo Stupické polní rané.
- Schovejte rajčata pod střechu. Truhlíková mají výhodu, že je můžete snadno přesouvat ze sluníčka pod střechu a zpět.
- Snažte se, abyste měli zdravé rostliny. Stejně jako zdravého člověka neohrozí každá bakterie letící kolem, platí to i u rajčat.
- Vsaďte na prevenci, zvlášť jestli se chcete v zahradě vyhnout chemickým postřikům. Preventivně můžete rajčata stříkat mlékem naředěným vodou v poměru 1:1 (opakujte co 10 dní), česnekovým výluhem (v litru vody nechce louhovat 24 hodin nadrcený česnek) nebo jíchou z přesličky (přesličku 15 minut vařte, pak nechte zchladnout)
Další články o pěstování:
Sdílej článek
Galerie
